Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

První den jako ve filmu

Nemám noční můry. Tedy většinou ne. Asi jsem vlastně optimista. Ale první školkový den mé dcery mě přesvědčil o tom, že nic (ani ten optimismus) by se nemělo přehánět.

Znáte to, v každém druhém filmu, ve kterém se ráno bude spěchat, vprostřed noci vypnou proud a budík vypoví poslušnost. Nikdy, co si pamatuji, v noci proud nevypadl. Z neděle na pondělí ano. Jediné štěstí bylo, že jsem naprogramovaná matka, takže když mě nevzbudí syn v pět, neomylně jsem o půl hodiny později vzhůru s divným pocitem, že se mu nutně muselo něco přihodit. Inu vylezla jsem v šest z postele, začala vykonávat snídaňové předpřípravy a všimla si, že na žádném kuchyňském spotřebiči nejdou hodiny a nefunguje internet, protože výpadek proudu vyřadil takovou tu placatou černou věc, která ho k nám přivádí. Tragédie se tedy nekonala, jen jsem bez aktuální předpovědi počasí zabalila oblečky preventivně teplejší. Pohoda. Věřím literatuře, inu nastudovala jsem manuály o tom, jak připravit potomka ku vstupu do vzdělávacího kolotoče vskutku důkladně. Ještě v neděli večer dcera tvrdila, že se do školky těší, věděla, že tam mají prťavé záchody a umyvadla, je tam spousta nových kamarádů a hodné tety a ona je ta úžasná, velká a šikovná holčička a zaslouží si vstup na posvátnou školkovou půdu. Zabalily jsme spolu batůžek s pyžamkem, tepláky, tričky a kartáčkem a já se těšila, jak ji ráno vyfotím v nových šatečkách, coby usměvavou nově školkovou. Houby. Obula si jednu botu a začala plakat a křičet. Jednu větu. Pořád dokola. „Já tam nechci!“, neslo se bytem, chodbou a nakonec celou čtvrtí. Štěstí je, že bydlíme od předškolního zařízení cca pět minut pomalé chůze. Ale i tak auta na silnici brzdila, starší dámy na nás koukaly pohoršeně, doprovázející syn popotahoval a manžel bledl. Před školkou byl dav spokojených dětí. A náš uplakánek. Vyzbrojena četbou jsme se usmívala, dcerku držela za zpocenou ručičku a do zblbnutí opakovala, že školka je fajn a mě se tam moc líbilo. Co mi odpovídala je asi nasnadě. Řev ustal v šatně. Vyžádala si tričko s hrochem a šla si hrát s kuchyňkou. Uf. Dovezla jsem syna na písek, překonala chuť na panáka a uklidnila se. Unavené mimino si posléze vyžádalo kočár a převoz do pekárny za rohlíkem, pokračovali jsme dokoupit výtvarné potřeby a jiné nezbytnosti do školky, zaplatit docházku, uvařit oběd, nakrmit tygra a šup pro Pidi. Když jsem přišla ke dveřím, hrála si. Spokojeně. Jen mě viděla, zvlhl jí zrak, rozběhla se ke mě a líčila mi, jak moc jí po mě bylo smutno. Herodes by se za mě fakt nemusel stydět. Paní učitelka ale přispěchala se spásným ujištěním, že si dcerka hrála, papala a neplakala. Moc jsem jí nevěřila. Syn byl tak nadšen (a nedal se tou cizí tetou zmást), že sestře našel boty, uklidil bačkorky, uchopil batůžek a poskakoval nadšením, že týrání je u konce a můžeme domů… Ale nakonec dobrý – vím všechno o pískovišti, pomazánce na svačinu, která jí nechutná, o tom, že tam jsou hodné děti, domeček na zahradě, na písku velké lopaty a i houpačky pro malé prcky, protože na ty velké se ještě nemůže. A líčení prvního školkového dne Pidi završila tím, že zítra už musí spát v tom spacím pokojíčku s postýlkami s ostatníma dětma, protože tam přece má taky malou postýlku. Zase velké uf. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak nás, ve chvíli nepozornosti, málem přejela tramvaj. Křižovatka, přes kterou každý den několikrát musíme přejít, je opravdu blbá. Trpím tam jako chodec i jako řidič. Ale má semafor, na což sázím. Skočí zelený panáček (trénuju i děti), kouknu za své levé rameno jestli mě vidí i ti, co mají zrovna také zelenou, a jdu. S tramvají, která tam ale fakt nemá co dělat, jsem až dodnes nepočítala. Zvlášť pak s tramvají, která jede do přechodu mezi chodce a nebrzdí, pouze cinká. Jako na lesy ovšem. Štěstí jsme obě měly v tom, že manžel s kočárem stihl zelenou před námi, takže se mi podařilo dceru odvláčet zavčas. A jak se obvykle hlídám, byla jsem asi strašně sprostá. Možná proto, že moje dítě bylo mezi jedoucí tramvají a mnou. A stroji proklatě blízko. Ale nakonec jsem pobavila kolemjdoucího pána, protože na dceřinu otázku proč tam ta tramvaj jela, když jsme měly toho zeleného panáčka, jsem odpověděla, že pán, který jí řídil, je hlupák. Hlupák, který nezná předpisy a nedával ve škole řízení tramvají pozor, protože jinak by věděl, že se nemá jezdit na červenou. V kontrastu k tomu, jakými výrazy jsem toho řidiče počastovala, to působilo vskutku podivně. Ideální matka je ovšem mistr improvizace. Takže nakonec vlastně fajn den. Přes všechna protivenství osudu všichni žijeme a další dětské/mateřské trauma se přesouvá na příští rok, kdy do školky nastupuje syn. Co se bude dít, ale vskutku netuším. Možná si preventivně pořídím nějakou tu noční můru. Za účelem tréninku.

Autor: Gabriela Kostašová | úterý 4.9.2012 1:20 | karma článku: 11,66 | přečteno: 843x
  • Další články autora

Gabriela Kostašová

Trable s ptákem

Podzim je čas spadaného listí, mlhy a pouštění draků. A také dýní. A jablek. A ptáků. Velkých! Ale zatímco dýni naporcujete celkem snadno, co s desetikilovou krůtou? Toť otázka.

21.11.2015 v 11:57 | Karma: 12,01 | Přečteno: 548x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Redaktorův podzim

Vánoce pro nakladatelské redaktory začínají na konci léta, v polovině listopadu se mi chce už jenom spát. Dožiju-li Vánoc (těch opravdových) při relativním duševním zdraví, bude to zázrak. Čistá okna? Cukroví? Dárky? Cha!

11.11.2015 v 15:04 | Karma: 11,32 | Přečteno: 323x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Příště mi dej radši přes hubu rovnou

Práce v našem nakladatelství je úžasná. Vlastně mám práci snů. Fakt. Jen kdybych nebyla takový aktivní blbec!

4.3.2015 v 14:04 | Karma: 12,92 | Přečteno: 940x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Já ty autorky prostě miluju

Kdysi jsem psala o tom, že usilovně hledám práci, která mě bude bavit, půjde propojit s péčí o děti a bude i k něčemu dobrá. Mám ji. Pracuji v nakladatelství.

1.3.2015 v 15:08 | Karma: 20,09 | Přečteno: 932x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Jaro a já

Ptáci začínají zpívat, kvetou sněženky, svítí sluníčko, končí zima... Hurá! Ha, ale já jsem žena. A dokonce i matka. Takže jinak....

28.2.2015 v 16:10 | Karma: 8,99 | Přečteno: 320x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Hledám práci. Zn: Matka

Tak je to tady, tygři dorostli do školkového věku a já se po pěti letech vracím do pracovního procesu. A je to docela boj.

18.9.2013 v 15:48 | Karma: 39,30 | Přečteno: 5786x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Mluvím, mluvíš, mluvíme

A pořád. A všude. A o všem. Lidé na ulici se otáčí, v tramvaji se dobře baví a v letadle cestou na dovolenou se tiše modlí za hluboký spánek svůj či jeho, případně jejich.

10.9.2013 v 14:15 | Karma: 11,93 | Přečteno: 471x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Pupeční šňůra k nepřestřižení

„Tak můžeš začít slavit, matko, blíží se restart normálního života!“, pronesla dnes ráno před školkou kamaráda Kateřina. No jo, to je sice fakt, ale ta pupeční šňůra je fakt svinstvo...

4.9.2013 v 12:59 | Karma: 13,37 | Přečteno: 707x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Jsem nenapravitelný optimista!

Ovšem jak v čem. S přibývajícím věkem jsem došla k přesvědčení, že dobře už bylo, a když je mi nějak podezřele dobře už moc dlouho, přijde více či méně likvidační úder.

8.3.2013 v 0:03 | Karma: 10,68 | Přečteno: 337x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Velké rodičovské selhání

Každý den si už od kuropění opakuji, že musím zůstat nad věcí, být milá, trpělivá a milující. A že mě to občas s oběma tygry stojí sil!

30.1.2013 v 22:56 | Karma: 18,21 | Přečteno: 838x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Řetězí se řetězí...

Ivana Dianová mě vyzvala k pokračování dálkového výslechu a já po dlouhém váhání pokračuji.

18.12.2012 v 13:02 | Karma: 9,73 | Přečteno: 1015x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Krtek a špatná výchova

Asi jsem suchar. Možná mám nějak pokřivený postoj k výchovné funkci pohádek. Možná jsem jako malý špunt měla toho Krtka až moc ráda a teď jsem prostě zklamaná... Nevím. Ale asi ho dětem zakážu. Nebo budu nové díly cenzurovat!

9.12.2012 v 22:14 | Karma: 21,58 | Přečteno: 1620x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Jak to ty matky dělají?

Už dlouho se potýkám s pocitem, že jsem špatná a naprosto nekoncepční matka. Mám pocit, že s jazykem na vestě dobíhám sama sebe, své okolí, rodinu a svět. Marně. Ať dělám co dělám, nemám uklizeno včas a dokonale, neodevzdávám práci tak rychle, jak bych si přála a syn zatvrzele odmítá chodit na nočník.

23.11.2012 v 0:29 | Karma: 19,05 | Přečteno: 1372x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Chudák Karkulka!

Vedena touhou vzbudit ve svých dětech lásku ke knihám, jsem jim oběma od pidimimin četla. Básničky, krátké pohádky a postupně rozšiřovala repertoár. Ale už to není, co to bývalo. Sice poslouchají, ale ruší mě dotazy.

1.11.2012 v 23:00 | Karma: 13,17 | Přečteno: 824x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Negace kam se podíváš

Asi přestanu číst noviny, zruším profil na sociální síti a z domu vyjdu jen na nákup, a to si ještě ucpu uši sluchátky. Kamkoliv se podívám, je tolik negace, že tato cesta se mi jeví jako jediná možná.

26.10.2012 v 14:29 | Karma: 19,88 | Přečteno: 1479x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Tak nevím...

Žila jsem v naivní představě, že předškolní školství doznalo za těch třicet let, kdy i já jsem byla frekventantem, podstatných změn. Nedala jsem dceru do školky, ve které podle mé sousedky vládne téměř vojenský režim a těšila se, že v té lepší, v potu tváře vybojované, bude spokojená ona i my rodiče. Cha!

21.9.2012 v 14:11 | Karma: 14,96 | Přečteno: 1088x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Hon na prase

To jsem se zase jednou předvedla! Nechtěla jsem být konvenční a tahat kamarádku se dvěma dětmi do kavárny s pískovištěm a usmyslela jsem si, že vymyslím zábavný dopolední program. A co je v Brně v neděli zábavného? Prasata!

11.9.2012 v 23:05 | Karma: 16,56 | Přečteno: 1323x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Kráva jako kráva (trochu retroblog)

To je vždycky tak! Když chce být člověk jednou za čas dokonalá matka, přijde nějaká katastrofa. A začalo to tak nevině! Prošla jsem jednou kol plakátu s vyobrazenou krávou a nechala se nalákat na Národní výstavu hospodářských zvířat. Představa jak procházím s oběma dětmi výstavní pavilóny a zasvěceně hovořím o domácím zvířectvu mě naplnila naprostým uspokojením.

11.9.2012 v 14:19 | Karma: 14,39 | Přečteno: 993x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Spíte spolu?

My ano. Každou noc. A je to vždy úchvatný zážitek. Plný emocí, adrenalinu a velké lásky.

12.8.2012 v 23:45 | Karma: 23,95 | Přečteno: 2612x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Kostašová

Den otců: Tátovi

Můj táta za mlada nosil kalhoty do zvonu, dřeváky, znak horských myslivců v klopě, měl dlouhé vlasy a hrál fotbal. A moji maminku znal z gymnázia. Když ji žádal o ruku, švitořila, různě se vykrůcala, tak to tatínek rozsekl asi nějak takto: „Buď si mě vem, nebo si trhni nohou.“ Tak si ho vzala.

16.6.2012 v 23:21 | Karma: 38,29 | Přečteno: 3445x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 40
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1424x
Žena, manželka, matka, dcera, vnučka a (doufám) kamarádka.